No pardon, od kdy my si vykáme? Doporučený
- Zveřejněno v Campus#4Press
- Napsal(a) Wiki&
Vykání je přeci odrazem slušné výchovy a tyká pouze hulvát, natož mladší staršímu! Kéž by to bylo tak jednoduché. Dospělí vědí, že věk sám o sobě není rozhodující. V naší kultuře platí, že oslovení „Vy“ vyjadřuje respekt a uznání. Je to zdvořilý způsob, jak si udržet určitý odstup a dát druhé osobě prostor. Když někomu tykáme, můžeme tím být příliš vlezlí. (Fascinující, jak se zde obrazy mluveného jazyka podobají těm z řeči těla.) Podívejme se tedy, proč je vykání na sociálních sítích ve většině případech opakem zdvořilosti a odkud se vzalo pravdilo, že „na sockách se tyká“.
Nejprve si krátce objasníme pro všechny, kdo si teď intuitivně říkají „Ale, jaký je v tom problém? Vždyť jsme to tak vždycky dělali“, proč by vykání nemělo být odůvodňováno ani tradicí, ani konzervativním postojem. Podíváme-li se na „staré dobré časy“, bylo by skutečně konzervativní oslovovat vykáním – to bylo totiž běžné ve slušné konverzaci v 16. století. O století později se totiž prosadilo oslovení „ono“, tedy třetí osoba jednotného čísla. Především v 18. století a ještě za první republiky, se v češtině občas oslovovalo pomocí třetí osoby jednotného čísla (onkání). Toto oslovení, kdy se namísto "ty" nebo "vy" používaly slovesa v 3. osobě jednotného čísla (on, ona, ono), bylo typické pro situace, kdy dospělí oslovovali děti nebo služebnictvo, a také pro vyjádření zdvořilosti a úcty. Vykání ve skutečnosti používáme až posledních 200 let. Ani v tomto historicky poměrně krátkém období však nezůstává vykání neměnné. Například ještě Knigge (takový náš Ladislav Špaček) v době Habsurské monarchie přisuzoval evropským ženám právo nabídnout tykání i osobám výše postaveným – to dnes už neplatí a není to součástí běžné etikety. Vykalo se ale i v rodinných kruzích. Ostatně možná ještě i vaši rodiče svým rodičům vykali. Dnes? Naprosto nemyslitelné a pro mnohé až groteskní.
Konvence jsou tedy neustále v pohybu, dynamicky se mění a čas od času úplně zmizí nebo vznikají nové. Konzervativci, kteří to uznávají a nechtějí být zpátečničtí, by si tedy spíš měli klást otázku, jak současné konvence aktualizovat – v krajním případě i proto, aby se vše nerozplynulo v naprosté absenci konvencí, což žádný rozumný konzervativec jistě nechce.
Komunikační kanál určuje tonalitu
Předchůdcem všech sociálních sítích byla diskusní fóra, ta měla jasná pravidla. Především proto, že se na nich sdružovala stejná skupina lidí a všichni si byli rovni. Víte ale jaké zásady a pravidla chování dodržovat na dnešních sociálních sítích? Existuje vůbec nějaká etika pro Facebook, Instagram a spol.? Na každé sociální síti si tvoříme svoji virtuální vizitku, která nám při našem neuváženém jednání může zkomplikovat život, ať už ten osobní nebo profesní. Proto je dobré osvojit si pravidla netikety. Nenechte se zmást, netiketa neznamená opak etikety. Výraz netiketa vznikl spojením slov „network“ a „etiquette”, tedy síť a etiketa, a jedná se o doporučující pravidla chování na internetu, která mají pomoci k přívětivému a přátelskému online prostředí.
„Pokud na sociálních sítích vyžadujete vykání, povyšujete se a dáváte najevo svou nadřazenost, vysíláte signál, že jste něco víc, než protějšek.
Sociální média mění dialog
Společnost se mění, jsme otevřenější a odbouráváme hierarchie. Protože jsou sociální média převážně ovlivněna angloamerickou kulturou, získává opačný přístup stále více příznivců: vykání je staromódní, tykání moderní. Dokonce i velké společnosti začaly tykat zákazníkům na sociálních sítích.
Historické kořeny a kultura rovnosti
Na počátku internetu – v 90. letech a na začátku nového tisíciletí – panovala na diskusních fórech, IRC chatech nebo v komunitách jako Usenet či Linuxových fórech kultura rovnosti. Uživatelé často vystupovali anonymně nebo pod přezdívkou. Nezáleželo na věku, titulu nebo postavení – důležitý byl obsah a kvalita příspěvků. Tykání (nebo v angličtině univerzální "you") bylo přirozenou volbou – působilo přátelsky a demokraticky, vytvářelo atmosféru otevřenosti a spolupráce. Na fórech si všichni byli rovni a nikdo nebyl důležitější nebo výše postavený. Proto bylo tykání absolutní dogma. S nástupem sociálních sítí (Facebook, Twitter, Instagram, TikTok...) se začal internet ještě víc personalizovat a zlidšťovat. Komunikace na sítích je rychlá, stručná a neformální – a tomu tykání odpovídá. Uživatelé očekávají autenticitu a přirozenost, ne formální distanc. Značky a firmy na sítích často působí jako „přátelé“, ne jako autority – a tomu odpovídá i jazyk. Protože status a formality, které poukazují na společenské postavení, jsou bariérou daného komunikačního stylu: tykáme každému uživateli bez ohledu na jeho postavení či status. Nejde o projev neúcty, ale o to, umožnit zpochybnění stávajícího stavu – bez ohledu na to, jestli je váš protějšek generální ředitelka, ministr nebo profesorka. Nezáleží na minulých zásluhách, ale na tom, o čem se bavíme tady a teď. Pokud tedy na sociálních sítích vyžadujete vykání, povyšujete se a dáváte najevo svou nadřazenost, vysíláte signál, že jste něco víc, než protějšek. To může mnohdy působit velmi nezdvořile.
A co teď? Co to znamená v praxi?
Nenechte se znejistit a rozšiřte svůj pohled. Nejde totiž jen o vztah mezi dvěma komunikačními partnery, ale i o kontext. Je běžné, že si členové sportovního týmu tykají, zatímco v obchodním prostředí se vyká. A co se stane, když hraji volejbal se svou šéfkou nebo důležitým zákazníkem? Pokud situaci zvládneme s nadhledem, rozhodneme společně, zda si budeme tykat i v kanceláři, nebo zda u toho zůstaneme jen při sportu. A obě rozhodnutí mohou mít svá oprávnění. Pokud přenášíte svůj stávající kontakt na sociální sítě, pokračujte v oslovení jako doposud. U nových kontaktů se vždy rozhodujte, v jaké roli jste, zda je to neformální komunikace mezi uživateli, nebo zda se jedná o formální písemnou komunikaci.
Tak vykat, nebo tykat? Zohledněte cílovou skupinu a kontext
To, že na sociálních sítích platí pravidlo tykání, neznamená, že bez rozdílu tykáme všem a za všech okolností, jisté výjimky tu přecijen jsou. I doba od diskusních fór se změnila, a dnes prosákla formální elektronická komunikace mnohdy i na sociální sítě. Firmy a značky komunikují se svými zákazníky formou marketingových příspěvků, přijímají dotazy prostřednictvím zpráv a dokonce i řeší reklamace. Politici mají na sítích své profily pro lepší vztah s veřejností. Úřady mají své profilové stránky pro základní komunikaci a zprostředkování informací občanům. Při rozhodování mezi vykáním a tykáním ve formální komunikaci berte v úvahu tři faktory: vaše postavení, cílovou skupinu a kontext.
Kdy určitě na sociálních sítích vykat
- Při formální komunikaci obecně (zákazník, úřad, nadřízený, učitel, politik) ať už se vašeho obchodu chcete zeptat na dostupnost zboží, nebo na úřad městské části chcete podat podnět na nepořádek v parku. Váš vyučující nebo nadřízený s vámi řeší úkoly, nebo chcete politikovi vytmavit váš názor – zde platí obecná pravidla písemné elektronické komunikace, a těmto osobám a subjektům bychom vždy měli vykat.
- B2B – jednáte s obchodním partnerem? Rozhodně vykejte, pokud jste se nedohodli jinak. Business je formální vztah.
- Veřejné akce – ať už jste pořadatel nebo návštěvník, zde jste oba v roli formální obchodní komunikace a platí stejná pravidla, jako při písemné elektronické komunikaci.
Ať už se na sociálních sítích rozhodnete tykat, nebo vykat (vždy je to vaše svobodná vůle, zda toto pravidlo přijmete) měla by komunikace zůstávat důstojná, se vzájemným respektem. Tykání často a mnohem snadněji svádí k použití vulgarismů či vyjádření svého názoru dehonestujícím způsobem. Zkuste se tohoto fenoménu vyvarovat. Vybudujeme tak na sociálních sítích prostředí, které bude příjemné pro všechny. Pro mnohé jsou sociální sítě forma trávení volného času, jistě nechce nikdo trávit volný čas nepříjemnostmi nebo v nepřátelském prostředí. ?
Napsal: Wiki&