Vykání je přeci odrazem slušné výchovy a tyká pouze hulvát, natož mladší staršímu! Kéž by to bylo tak jednoduché. Dospělí vědí, že věk sám o sobě není rozhodující. V naší kultuře platí, že oslovení „Vy“ vyjadřuje respekt a uznání. Je to zdvořilý způsob, jak si udržet určitý odstup a dát druhé osobě prostor. Když někomu tykáme, můžeme tím být příliš vlezlí. (Fascinující, jak se zde obrazy mluveného jazyka podobají těm z řeči těla.) Podívejme se tedy, proč je vykání na sociálních sítích ve většině případech opakem zdvořilosti a odkud se vzalo pravdilo, že „na sockách se tyká“.

Nejprve si krátce objasníme pro všechny, kdo si teď intuitivně říkají „Ale, jaký je v tom problém? Vždyť jsme to tak vždycky dělali“, proč by vykání nemělo být odůvodňováno ani tradicí, ani konzervativním postojem. Podíváme-li se na „staré dobré časy“, bylo by skutečně konzervativní oslovovat vykáním – to bylo totiž běžné ve slušné konverzaci v 16. století. O století později se totiž prosadilo oslovení „ono“, tedy třetí osoba jednotného čísla. Především v 18. století a ještě za první republiky, se v češtině občas oslovovalo pomocí třetí osoby jednotného čísla (onkání). Toto oslovení, kdy se namísto "ty" nebo "vy" používaly slovesa v 3. osobě jednotného čísla (on, ona, ono), bylo typické pro situace, kdy dospělí oslovovali děti nebo služebnictvo, a také pro vyjádření zdvořilosti a úcty. Vykání ve skutečnosti používáme až posledních 200 let. Ani v tomto historicky poměrně krátkém období však nezůstává vykání neměnné. Například ještě Knigge (takový náš Ladislav Špaček) v době Habsurské monarchie přisuzoval evropským ženám právo nabídnout tykání i osobám výše postaveným – to dnes už neplatí a není to součástí běžné etikety. Vykalo se ale i v rodinných kruzích. Ostatně možná ještě i vaši rodiče svým rodičům vykali. Dnes? Naprosto nemyslitelné a pro mnohé až groteskní.

Konvence jsou tedy neustále v pohybu, dynamicky se mění a čas od času úplně zmizí nebo vznikají nové. Konzervativci, kteří to uznávají a nechtějí být zpátečničtí, by si tedy spíš měli klást otázku, jak současné konvence aktualizovat – v krajním případě i proto, aby se vše nerozplynulo v naprosté absenci konvencí, což žádný rozumný konzervativec jistě nechce.

Komunikační kanál určuje tonalitu
Předchůdcem všech sociálních sítích byla diskusní fóra, ta měla jasná pravidla. Především proto, že se na nich sdružovala stejná skupina lidí a všichni si byli rovni. Víte ale jaké zásady a pravidla chování dodržovat na dnešních sociálních sítích? Existuje vůbec nějaká etika pro Facebook, Instagram a spol.? Na každé sociální síti si tvoříme svoji virtuální vizitku, která nám při našem neuváženém jednání může zkomplikovat život, ať už ten osobní nebo profesní. Proto je dobré osvojit si pravidla netikety. Nenechte se zmást, netiketa neznamená opak etikety. Výraz netiketa vznikl spojením slov „network“ a „etiquette”, tedy síť a etiketa, a jedná se o doporučující pravidla chování na internetu, která mají pomoci k přívětivému a přátelskému online prostředí.

„Pokud na sociálních sítích vyžadujete vykání, povyšujete se a dáváte najevo svou nadřazenost, vysíláte signál, že jste něco víc, než protějšek.

Sociální média mění dialog
Společnost se mění, jsme otevřenější a odbouráváme hierarchie. Protože jsou sociální média převážně ovlivněna angloamerickou kulturou, získává opačný přístup stále více příznivců: vykání je staromódní, tykání moderní. Dokonce i velké společnosti začaly tykat zákazníkům na sociálních sítích.

Historické kořeny a kultura rovnosti
Na počátku internetu – v 90. letech a na začátku nového tisíciletí – panovala na diskusních fórech, IRC chatech nebo v komunitách jako Usenet či Linuxových fórech kultura rovnosti. Uživatelé často vystupovali anonymně nebo pod přezdívkou. Nezáleželo na věku, titulu nebo postavení – důležitý byl obsah a kvalita příspěvků. Tykání (nebo v angličtině univerzální "you") bylo přirozenou volbou – působilo přátelsky a demokraticky, vytvářelo atmosféru otevřenosti a spolupráce. Na fórech si všichni byli rovni a nikdo nebyl důležitější nebo výše postavený. Proto bylo tykání absolutní dogma. S nástupem sociálních sítí (Facebook, Twitter, Instagram, TikTok...) se začal internet ještě víc personalizovat a zlidšťovat. Komunikace na sítích je rychlá, stručná a neformální – a tomu tykání odpovídá. Uživatelé očekávají autenticitu a přirozenost, ne formální distanc. Značky a firmy na sítích často působí jako „přátelé“, ne jako autority – a tomu odpovídá i jazyk. Protože status a formality, které poukazují na společenské postavení, jsou bariérou daného komunikačního stylu: tykáme každému uživateli bez ohledu na jeho postavení či status. Nejde o projev neúcty, ale o to, umožnit zpochybnění stávajícího stavu – bez ohledu na to, jestli je váš protějšek generální ředitelka, ministr nebo profesorka. Nezáleží na minulých zásluhách, ale na tom, o čem se bavíme tady a teď. Pokud tedy na sociálních sítích vyžadujete vykání, povyšujete se a dáváte najevo svou nadřazenost, vysíláte signál, že jste něco víc, než protějšek. To může mnohdy působit velmi nezdvořile.

A co teď? Co to znamená v praxi?
Nenechte se znejistit a rozšiřte svůj pohled. Nejde totiž jen o vztah mezi dvěma komunikačními partnery, ale i o kontext. Je běžné, že si členové sportovního týmu tykají, zatímco v obchodním prostředí se vyká. A co se stane, když hraji volejbal se svou šéfkou nebo důležitým zákazníkem? Pokud situaci zvládneme s nadhledem, rozhodneme společně, zda si budeme tykat i v kanceláři, nebo zda u toho zůstaneme jen při sportu. A obě rozhodnutí mohou mít svá oprávnění. Pokud přenášíte svůj stávající kontakt na sociální sítě, pokračujte v oslovení jako doposud. U nových kontaktů se vždy rozhodujte, v jaké roli jste, zda je to neformální komunikace mezi uživateli, nebo zda se jedná o formální písemnou komunikaci.

Tak vykat, nebo tykat? Zohledněte cílovou skupinu a kontext
To, že na sociálních sítích platí pravidlo tykání, neznamená, že bez rozdílu tykáme všem a za všech okolností, jisté výjimky tu přecijen jsou. I doba od diskusních fór se změnila, a dnes prosákla formální elektronická komunikace mnohdy i na sociální sítě. Firmy a značky komunikují se svými zákazníky formou marketingových příspěvků, přijímají dotazy prostřednictvím zpráv a dokonce i řeší reklamace. Politici mají na sítích své profily pro lepší vztah s veřejností. Úřady mají své profilové stránky pro základní komunikaci a zprostředkování informací občanům. Při rozhodování mezi vykáním a tykáním ve formální komunikaci berte v úvahu tři faktory: vaše postavení, cílovou skupinu a kontext.

Kdy určitě na sociálních sítích vykat

• Při formální komunikaci obecně (zákazník, úřad, nadřízený, učitel, politik) ať už se vašeho obchodu chcete zeptat na dostupnost zboží, nebo na úřad městské části chcete podat podnět na nepořádek v parku. Váš vyučující nebo nadřízený s vámi řeší úkoly, nebo chcete politikovi vytmavit váš názor – zde platí obecná pravidla písemné elektronické komunikace, a těmto osobám a subjektům bychom vždy měli vykat.
• B2B – jednáte s obchodním partnerem? Rozhodně vykejte, pokud jste se nedohodli jinak. Business je formální vztah.
• Veřejné akce – ať už jste pořadatel nebo návštěvník, zde jste oba v roli formální obchodní komunikace a platí stejná pravidla, jako při písemné elektronické komunikaci.

Ať už se na sociálních sítích rozhodnete tykat, nebo vykat (vždy je to vaše svobodná vůle, zda toto pravidlo přijmete) měla by komunikace zůstávat důstojná, se vzájemným respektem. Tykání často a mnohem snadněji svádí k použití vulgarismů či vyjádření svého názoru dehonestujícím způsobem. Zkuste se tohoto fenoménu vyvarovat. Vybudujeme tak na sociálních sítích prostředí, které bude příjemné pro všechny. Pro mnohé jsou sociální sítě forma trávení volného času, jistě nechce nikdo trávit volný čas nepříjemnostmi nebo v nepřátelském prostředí. ?

Napsal: Wiki&

článek byl otisknut v magazínu Background - digitální verze zde:https://online.fliphtml5.com/ugfwu/qenl/?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTAAAR2XzUNe1gEG6_EkKxqFbTt7vGU9XC8LELphKgfvyRBP0rGBNWgbn9iG0DM_aem_bcnZlZq-pkxVQ7uuMefoRg#p=55

Když se na podzim stmívá nad Prahou, mění se tato krásná evropská metropole v plátno pro umění a světelnou magii. To vše díky Signal Festivalu, jedinečnému kulturnímu zážitku, který spojuje umění, hudbu a světelnou show na veřejných prostranstvích. Signal Festival není pouze o umění a hudbě, ale také o propojení lidí a města, což ho činí jedním z nejzajímavějších kulturních akcí v Praze. Pojďmě spolu nahlédnout za oponu této kulturní události, procestovat časem a poznat magii, kterou přinášejí svátky světel již po staletí, a jaký signál vysílá do světa právě náš festival.

Počátky světla

Obřad světel, nebo svátky světel už byly v lidských kulturách od nepaměti, jedním z příkladů může být i Chanuka, svátek oslavující světlo. Nejen tímto svátkem jsou inspirovány dnešní svátky světel napříč planetou, včetně Vivid Sydney v Austrálii, Festival of Lights v Berlíně, nebo Lumiere v Durhamu. Jedním z nejstarších takových festivalů pak je "Fête des Lumières" (Svátek světel) v Lyonu, Francie, který se datuje k roku 1852. Tento festival slaví osvobození města Lyonu od moru a trvá tři dny, s různými světelnými instalacemi a osvětlením historických památek. Za zmínku rovněž stojí Blackpool Illuminations, pořádaný ve Velké Británii od roku 1879 (trval dokonce 66 dní) a v podstatě šlo o oslavu Edisonova vynálezu „umělého slunce“. Barevná světélka zdobila především promenádu, přilehlé budovy, ale také například Trawler tramvaj. 

Ty opravdové festivaly světel, jak je známe dnes, však přišly až s nástupem nových digitálních technologií, především pak díky technologii Videomappingu z poloviny 20. století. Tehdejší mapované promítání se pravděpodobně poprve objevilo na světové výstavě EXPO58, kdy český scénograf Josef Svoboda v rámci Laterny Magiky promítal na plátno za tanečníky nafilmovaný snímek. První skutečné oficiální video-mapování na objekt, se datuje k roku 1969, kdy v Disneylandu v atrakci „Haunted Mansion“ promítali na busty hlav, známé jako “Grim Grinning Ghosts”, obličeje zpěváků, nafilmované na 16mm pásek.(sem doplnit obrázek Disneyland) Mezi první videomappingy v Praze se pak řadí například projekce na palác Hybernia v roce 2009, videomapping na Staroměstský orloj k jeho 600 letému jubileu anebo videomapping k uvedení nového piva Phoenix promítaný na větrací věže pražského metra na Strahově v roce 2012. O rok později, v roce 2013 se pak uspořádal první oficiální Signal Lights Festival. Zakladatelem a kurátorem této události je Martin pošta. Od tohoto roku se pořádá festival světel každým rokem.

Fenomén festivalů světel má však své počátky již mnohem dříve. Například již zmíněný Festival of Lights v Berlíně, známý také jako Lichterfest, kterou pořádá City Stiftung Berlin každoročně již od roku 2005. V této době jsou však videomappingy ještě nesmírně náročnou záležitostí, časově, organizačně i finančně, aproto se často promítá jen statický obrázek na fasádu domu, který mnohdy nijak nekoreluje s architektonickými prvky dané budovy. Takové instalace jsou v Berlíně každoročně vidět dodnes. S postupem výkonnější techniky, která je schopná vyprodukovat náročnější a a kreativnější obrazce, začíná být videomapping atraktivní i pro více kulturních událostí ve více zemích. A tak se dostává Videomapping i k nám do Čech. Hlavní zásluhu má především studio Macula, které ku příležitosti 600 letému jubileu Staroměstského Orloje vytvořilo videomapping. Právě z tohoto vzešel nápad udělat světelný festival i v Praze. První ročník přinesl hned několik významných umělců a světelných instalací včetně 4 videomappingů. Například již zmíněné studio Macula, za kterým stojí Dan Gregor, Ondřej Skala a Amar Mulabegovic. Toto umělecké trio, je známé pro své projektové mapování a vizuální efekty. Na prvním ročníku Signal festivalu uchvátili návštěvníky svým dílem Khôra, mapované na fasádě kostela svaté Ludmily na náměstí Jiřího z Poděbrad. Právě díky tomuto videomappingu se lokace kostela svaté Ludmily stala u návštěvníků jednou z nejoblíbenějších celého Signal festivalu napříč všemi ročníky. Mezi dalšími významný umělci prvního ročníku stojí za zmínku například známý umělec Kryštof Kintera, který vytvořil velice výraznou instalaci s názvem MAJÁK umístěnou na špičce Petřínské rozhledny. Tato světelná instalace byla jedním z význačných prvků tohoto ročníku festivalu a zaujala diváky svou jednoduchostí a zároveň silným vizuálním efektem. Byla příkladem toho, jak Signal Festival propojuje umělecký výraz s městským prostředím a jak umělci využívají světlo jako prostředek komunikace a výrazu. "Maják" byl jedním z mnoha důkazů toho, jak světelné umění může proměnit každodenní místa a přinést do nich nový význam a krásu. Velice imerzivní instalaci pak představilo francouzské studio „1024 architecture“ nesoucí název HyperCube (původní název Tesseract), kde do děje vtáhlo diváka 65 synchronizovaných spotových světlometů, které dohromady vytávřely dechberoucí světelné tvary a animace. Tito umělci a mnoho dalších přispěli k úspěchu prvního ročníku Signal Festivalu a pomohli vytvořit základy pro další roky, kdy se festival stal ještě větším a více mezinárodně uznávaným událostí.

Inspirační Koncept

Signal Festival se od ostatních festivalů liší svým zaměřením na světelné umění a inovativní technologie. Jeho hlavním cílem je přenést diváky do surreálného světa, kde se každodenní místa a budovy mění v magické a interaktivní zážitky. Umělci používají světlo, zvuk a různé projekční techniky k tomu, aby vytvořili atmosféru, která pohlcuje všechny smysly.

Festival neustále hledá inspiraci ve světě umění, vědy a technologie. Každý ročník přináší nové koncepty a vyvíjí se v souladu s nejnovějšími trendy v oblasti světelného umění. Letošní ročník těžil především z trendu využívání technologií AI. Umělá inteligence stojí za zrodem typografie letošního vizuálního konceptu, jednotlivá písmena slova SIGNAL jsou tvořena obrazy, které byly vygenerovány tímto matematickým modelem s tematickým zadáním ekosystému a přírodních živlů.

Signal Festival tak nejen osvětluje město, ale také mysl návštěvníků, kteří se stávají součástí této jedinečné umělecké zkušenosti. Od svých skromných začátků se Signal Festival stal mezinárodním fenoménem. Každý rok se do Prahy sjíždí umělci, designéři a techničtí specialisté z celého světa, aby vytvořili světelné instalace, které překvapí a očarují návštěvníky. Festival také spolupracuje s místními institucemi a školami, aby například v rámci programu Signal Calling (od roku 2019) podpořil talentované umělce a umožnil jim rozvíjet své dovednosti v oblasti světelného umění.

Hudba je neodmyslitelnou součástí festivalu, ať už jde o elektronickou hudbu, jazz, nebo experimentální zvuky. Kromě hudby se návštěvníci mohou těšit na taneční představení, divadlo a interaktivní umělecké instalace. Jednou z výjimečných vlastností Signal festivalu je, že vstup na podstatnou část instalací je zdarma. Tato politika umožňuje lidem z různých sociálních a ekonomických vrstev prožít umění a kulturu bez finančního břemene. Některé části festivalu se také snaží zapojit do aktuálních sociálních a politických témat. Umění může být prostředkem pro vyjádření názorů a diskuzi o důležitých otázkách. Toto vše dělá ze Signal Festivalu jedinečný fenomén, který si získal veliké uznání nejen u nás, ale i v zahraničí.

Více než Jen Umění

Signal Festival není pouze o umění a technologii; je to také společenská událost. Ulice Prahy se během festivalu stávají místem setkávání lidí z různých koutů světa. Atmosféra je plná radosti, úžasu a nadšení z vizuálních zážitků. Festival také podněcuje dialog o významu umění ve veřejném prostoru a jeho schopnosti spojit lidi. Odráží aktuální témata, která hýbou společností. Spojuje umění a technologii ve vzájemné symbióze. Festival se ale také věnuje otázce udržitelnosti a ekologie. Mnoho instalací využívá energeticky úsporné technologie a recyklovatelné materiály, aby minimalizovalo svůj ekologický dopad. Tím se Signal Festival snaží ukázat, že umění a technologie mohou existovat v harmonii s přírodou.

Signal Festival nepředstavuje pouze krátkodobé světelné projekce na budovách; posouvá hranice toho, co je možné v oblasti světelného umění. Umělci pracují s různými technologiemi, jako jsou projekční mapování, LED panely a interaktivní senzory, aby vytvořili instalace, které mění fyzický vzhled města. Výsledkem jsou místa, která se stávají živými plátny pro umělecký vyjádření.

Signal Festival je zářícím příkladem toho, jak umění a technologie mohou spolupracovat na vytvoření nezapomenutelného zážitku. Od svého vzniku v roce 2013 se stal neodmyslitelnou součástí kulturní scény Prahy a získal si pozornost a obdiv návštěvníků z celého světa. Jeho světelné instalace a projekce nás inspirují, abychom přemýšleli o tom, jak světlo může ovlivnit naše vnímání prostoru a podnítit naši kreativitu. Signal Festival nám připomíná, že umění má moc přetvářet naši realitu, proměňovat představy a sny ve skutečnost a přinášet nám radost a úžas. Jeho světlo nám ukazuje cestu do budoucnosti, kde je umění a technologie spojeno tak, aby tvořilo něco nádherného.

Článek napsal: Viktor Veselý